Jiskřivé momenty - 2. kapitola

Zdravíčko,
je to víc jak měsíc, co jsem nepsala tuhle povídku. Pravda je taková, že jsem neměla vůbec žádnou inspiraci..a tahle kapitola? Tahle kapitola taky není zrovna suprová..

,,Petrificus Totalus!" Dřív, než se Seamus stačil vzpamatovat, stála Hermiona na nohou a hůlkou, kterou svírala v pravé ruce, mířila mezi stojany s knihami, odkud se ozvalo poněkud nepříjemné žuchnutí.

,,Hermiono!" Její spolužák po ní střelil nevraživým pohledem. ,,Uvědomuješ si vůbec, co jsi to udělala?!"

,,Až moc dobře, Seamusi. Musíme zjistit, kdo to je dřív než se objeví madame Pinceová."

,,Co musíte zjistit, slečno Grangerová?" Za Hermioninými zády se ozval přísný hlas madame Pinceové, majitelky zdejší knihovny. Hermiona i Seamus stáli nehybně na svých místech, jako byli zařezaní. Ani jeden z nich nechápal, jak se tam mohla tak neslyšně objevit, když ji ani jeden neslyšel přicházet.

,,Jestli už má Harry hotový úkol do lektvarů nebo jestli potřebuje ještě nějaké podklady." Vyhrkla Hermiona až moc podezřele rychle.

,,No dobře.." Připustila madame Pinceová a samozřejmě si neodpustila je obdarovat nepříjemným pohledem. Poté za doprovodu klapání podpatků zmizela ve své kanceláři.

Hermiona si s jistou dávkou úlevy oddechla a rychlými kroky zamířila mezi regály. Byla nedočkavá. Toužila vědět, kdo to nehybně leží mezi regály. Jen co se zastavila pár kroků od nehybného těla, její nedočkavý výraz se změnil v nemalé překvapení.

,,Seamusi! Je to Malfoy!" Křikla Hermiona s jistou dávkou paniky v hlase. ,,Musíme..pryč..teď hned. Finite incantatem." Pronesla tiše formulku směrem k jejich zmijozelskému spolužákovi a dřív, než se stačil probrat, nebylo v knihovně ani živáčka.

***

 

 

Druhý den ráno se o onom incidentu v knihovně dozvěděla celá škola. Povídali si o něm snad všichni studenti bradavické školy, duchové a v neposlední řadě profesoři. Kamkoli se Hermiona a Seamus hnuli, téměř všude po nich zmijozelští vrhali vražedné pohledy.

 

Právě teď společně dva nebelvírští spolužáci kráčeli chodbou ke kabinetu profesorky McGonagallové, kde už byli očekáváni. Hermiona zaklepala na dveře a po vyzvání společně vešli dovnitř.

 

Seamus jen polkl. Po pravici profesorky McGonagallové stál Snape. Samozřejmě, jak mohli zapomenout, že tu bude. Draco Malfoy je jeho nejoblíbenější student.

 

,,Dobré ráno," kuňkla tiše Hermiona, aniž by oboum profesorům věnovala jediný pohled.

 

,,Bylo by dobré, slečno Grangerová, kdyby jedna z mých studentek nenapadala spolužáky z jiné koleje takřka bezdůvodně. Nebo jste k tomu snad měla nějaký důvod?" Z hlasu profesorky McGonagallové čišela dosti silná nenávist. Hermiona měla i pocit, že nikdy nic takového nezažila.

 

Hermiona se jí podívala do očí. Nedávala na sobě znát sebemenší emoce. ,,Paní profesorko, měla jsem důvod. Seamus se mi právě svěřil se svým tajemstvím a on poslouchal mezi regály. Před tím, než jsem ho napadla, řekl, že je zvědavý, co na to řekne Denní věštec. Neměla jsem na výběr."

 

,,Já snad špatně slyším!" Zahřměl Severus nenávistně a své černé oči zabodl do těch jejích.

 

,,Obávám se, že ne. Pro mě je hlavní ochránit kamaráda." Hermiona se při střetu jejích očí snažila, aby necukla už jen proto, že by to znamenalo vítězství pro Severuse.

 

,,Chrabrý Nebelvír," poznamenal sarkasticky profesor lektvarů.

 

,,Pořád - "

 

Hermiona neměla možnost svoji myšlenku dokončit, protože do řeči jim skočila její kolejní ředitelka. ,,Přestaňte. Vám, slečno Grangerová uděluji školní trest po dobu celého školního roku s profesorem Snapem a strhávám Nebelvíru 60 bodů za napadení spolužáka. Co se týče vás, pane Finnigane, vám strhávám 20 bodů za spoluúčast. Můžete jít."

 

,,Vždyť Seamus nic neudělal!"

 

,,Řekla jsem, že můžete jít."

 

Hermioně sršeli blesky z očí. Tolik nenáviděla tuhle místnost. Tuhle vzniklou situaci. Měla na jazyku tolik urážek, ale byla si vědoma toho, že kdyby něco řekla, Nebelvír by přišel o všechny body. ,,Pojď, Hermiono," broukl Seamus, popadl ji za ruku a odvedl ji z kabinetu.

 

 

***

 

Ve společenské místnosti panoval klid. Když se Hermiona spolu se Seamusem objevila za obrazem ve Velké síni, všichni přítomností je nešetřili svým otázkami:

 

,,Proč jsi to udělala?"

 

,,Jak ti přitom bylo?"

 

,,Věděl, že jsi to byla ty?"

 

,,Seamusi, řekni nám všechno. Bez detailů."

 

Hermiona stručně poodpovídala na otázky svých spolužáků, pravděpodobně jen ze zdvořilosti a poté se usadila v křesle u krbu. Jen Seamus mlčel. Neměl se k odpovědi. Před jeho zraky se objímali Dean s Ginny. Nic jiného ho nezajímalo, jen ta dvojice. Tohle Seamus nesnášel. Bolelo ho to. Nesnesl pohled na to, jak je Dean šťastný.

 

,,Omluvte mě." Vysoukal ze sebe a rychlými kroky vyšel ven, na chodbu.

 

 

***

 

,,Seamusi okamžitě se zastav!" Ten hlas moc dobře znal. Patřil Deanovi a zněl snad až naštvaně.

 

,,Proč bych měl?" Odsekl jeho kamarád, ale přesto se nezastavoval.

 

,,Protože mi máš vysvělit, co máš proti mému vztahu s Ginny!"

 

Seamus se zastavil. Stál nehnutě na svém místě. Až po několika minutách se otočil. ,,Nemám nic extra proti tvému vztahu s Ginny. Jen mě štve, že kdykoli na vás narazím, musíte si okusovat obličeje."

 

Dean si ho prohlížel s jistým nepochopením v očích. ,,Možná by sis měl najít holku, Seamusi. Nepřipadal by sis tak sám."

 

,,Jo, jenže mě by to bylo k ničemu, že jo. Víš, co? Radši to nech být." Mávl nad tím rukou a už už se chystal opět sbíhat schody.

,,Ani se nehni Seamusi. Budeš tady stát do té doby, dokud mi neřekneš, co se s tebou děje!"

,,Fajn! Tak když to musíš vědět, tak se mi líbíš! Teď už víš, co se mnou je, takže můžu jít!"

Dean se nezmohl na jediné slovo. Jen mlčky, ohromeně sledoval svého kamaráda, který se od něj pomalu, ale jistě vzdaloval...