Nezkrotná - 1. kapitola

Sledovala jsem, jak Heath mizí za dveřmi Charlie's Chicken. Bylo mi z toho na nic, protože v hloubi duše jsem věděla, že Heatha už nikdy neuvidím a právě to mě deprimovalo ze všeho nejvíc.

,,Jdeme." Zavelela Afrodita a vytáhla mě ven. Afrodita byla moje spolužačka, která se nechtěně obětovala při záchraně Stevie Rae a stal se z ní obyčejný člověk s věšteckými schopnostmi.

,,Hej, Heathe. Zoey chce s tebou mluvit." Heath se samozřejmě otočil a já měla tu možnost vidět bolest v jeho očích. Zase. Za tohle jsem nenáviděla jak Afroditu, tak sebe. Afroditu za to, že ho zavolala a sebe,..no prostě jsem zrušila náš otisk, když jsem se vyspala s Lorenem Blakem, který mě, jak vyšlo najevo jenom zneužíval.

,,Promiň, že jsem Ti kdy vstoupila do života."

Nechala jsem Heatha Heathem a zbaběle jsem nasedla do auta. Počkala jsem, než se Darius, náš strážce, jeden z Erebových synů a Afrodita vzpamatovali a přisedli si ke mně. Darius nastartoval moje auto, brouka jak jsem mu přezdívala a odvezl nás do školy. Sbohem Heathe.

♠♠♠

Cestou jsem si zdřímla. Probudilo mě až ztichnutí motoru mého auta, který sice přede jak kočka, ale na druhou stranu je hlasitý. Rozhlédla jsem se. V autě nikdo nebyl. Bylo to tak lepší, protože jsem se mohla oddávat svým slzám, dokud mi někdo za pár minut nezaklepal zlehka na okno. Otočila jsem se po zvuku a spatřila Erika. Erik Night byl nejkrásnější kluk ze školy a shodou náhod jeden z mých kluků. Poslední dobou to mezi náma dost skřípalo.

,,Ty jsi brečela?" Zeptal se. Mlčky jsem přikývla, vystoupila jsem z auta sledujíc jeho ruku, kterou ke mně vztáhl, aby setřel poslední zbytky slz z mých tváří.

,,Eriku," zamumlala jsem.

,,Pověz mi, co se stalo." Vybídl mě, ale já zavrtěla hlavou. Erik a Heath se neměli zrovna dvakrát rádi, byli něco jako kočka s myší a tak jsem usoudila, že by nebylo vhodné mluvit před Erikem o dalším mým potencionálním klukovi.

,,No tak." Vybídl mě znovu a já se rozpovídala.

,,V Charlie's Chicken jsem potkala Heatha." Nenápadně jsem se na něj podívala, přičemž jsem zpozorovala, jak rysy jeho obličeje najednou ztvrdly, ale nechal mě mluvit.

,,Heath mi řekl, že mě miluje, ale prý mě nechce nikdy vidět, protože milovat mě bolí."

,,Heath má pravdu." Odpověděl stroze a odešel. Vlastně ani nevím, co jsem čekala. Že mi skočí kolem krku? To sotva.

♠♠♠

Po návratu do své ložnice jsem dle zvyku našla svou postel, padla do ní a usnula jsem. Musela jsem spát hodně dlouho a jako, když mě do vody hodí, protože najednou se mnou někdo začal zuřivě třást.

,,Zoey, vstávej!" Rozlepila jsem oči ve snaze zaostřit, kdo že mě to vlastně ruší z mého slastného spánku. Byla to Stevie Rae, moje nejlepší kamarádka, které jsem nedávno pomohla vstát z mrtvých.

,,Co se děje?" Zamručela jsem.

,,Čeká nás filmový maraton!" Vypískla nadšeně. Taky jsem byla nadšená, ale trochu jinak. Musela mě vážně budit kvůli nějakýmu stupidnímu sledování filmů?

,,Nemám náladu." Sedla jsem si na postel a protáhla se. ,,Viděla jsem se s Heathem," objasnila jsem, když jsem si všimla jejího nehezky soucitného a překvapného výrazu.

,,Červenko," vydechla.

,,Nemusíš se mnou zůstávat, klidně se jdi bavit, Stevie Rae." Nuceně jsem se usmála a ona odešla. Znovu jsem usnula.

Po probuzení jsem se zprudka posadila na postel. Zhluboka jsem dýchala. Měla jsem totiž zvláštní sen, o kterým se mi s nikým nechtělo mluvit. Ani se Stevie Rae. V onom snu jsem byla já, Zoey a Heath. Podařilo se nám obnovit náš otisk, což ve mě vyvolalo jistou dávku pozitivní nálady. Ačkoli měl můj plán ve splnění snu jisté trhlinky, vyskočila jsem na nohy, zamaskovala jsem své znamení a vyběhla jsem ven. Úplně jsem zapomněla, že ve společenské místnosti budou moji spolužáci, včetně Erika.

,,Kam máš namířeno, Červenko?" Zeptal se. Z Erikova hlasu jsem jasně slyšela podezření. Usoudila jsem, že lhaní bylo dost, tak jsem kápla božskou.

,,Jednou pro vždy to musím vyřešit s Heathem." Nečekala jsem na jeho odpověd a vyřítila jsem se ven ke svému broukovi.

V autě jsem pár minut bezdůvodně seděla. Přemýšlela jsem, co vlastně udělám, když už jsem tak úžasně vyběhla ven. Sáhla jsem do batohu, až na jeho dno, odkud jsem vylovila mobil a zavolala Heathovi. On musel vědět, že přijedu. Doufám tedy, že přijedu.

,,Do půl hodiny jsem u tebe." Oznámila jsem prostě a hovor hned ukončila. Odhodila jsem mobil na sedadlo spolujezdce a opustila jsem areál školy.

♠♠♠

Se svým milovaným autíčkem jsem zaparkovala na příjezdové cestě Heathova domu. Bylo to vhodné místo pro uskutečnění našeho plánu, protože Heath bydlel na konci města, kde se nepohybovalo moc lidí. Čekala jsem tam přes čtvrt hodiny. Myslela jsem si, že se Heath už neobjeví, ale po dalších pěti minutách se konečně otevřeli dveře auta a Heath si sedl vedle mě.

,,Tak co potřebuješ?" Zeptal se, aniž by se na mě podíval. Docela by mě zajímalo, co zajímavýho před sebou vidí, ale budiž.

Chvíli jsem tam jen tak seděla, jako bych byla k tomu sedadlu přikovaná, ale nakonec jsem se odhodlala vzít ho za ruku a nehtem ho škrábnout na zápěstí. Heath zděšeně vykřikl. Nějakou tu hodnou chvíli jsem jen hypnotizovala jeho krev, jejíž vůně mě udeřila do nosu. Cítila jsem jakýsi silný nával energie, který mi jasně říkal, že ho potřebuju. Že potřebuju jeho krev. Sklonila jsem se k jeho zápěstí, ze kterého teď vytékal pramínek krve a ignoujíc jeho reakce jsem začala pít tu úžasně voňavou, lidskou a sladkou krev, kterou jsem tolik milovala.