Jiskřivé momenty - 1. kapitola

Konečně jsem se rozhodla začít psát tuto povídku. První nápad se zrodil mé v hlavince, když jsem tak před čtvrt rokem zaslechla pár Seamus a Dean a tak jsem přemýšlela, jak ty dva skloubit do povídky a teď je to tady. Jestli si to někdo přečte, doufám, že se mu to bude líbit. Tohle je takřka moje první HP Fan Fiction, která (podle mě) aspoň trochu stojí za to. No nic, hezké počtení.

Byl krásný zimní den. Skrz temná, sněhová mračna se snažily prodrat slabé sluneční paprsky a pod nohama procházejících studentů se hlásil o pozornost sníh svým křupáním. Jediné, co narušovalo poklidnou zimní atmosféru bylo štěbetání studentů, kteří stály  v několika hloučcích na bradavickém nádvoří a chystali se na předvánoční nákupy do Prasinek.

,,Kde je zatraceně Ginny?!“ Zaburácel chlapec vyšší postavy. Měl obličej posetý pihami a krátké zrzavé vlasy, které podtrhovaly jeho osobnost. Byl to Ron Weasley, nejlepší přítel Harryho Pottera.

,,Uklidni se, Ronalde! Je tamhle!“ Napomenula ho jeho kamarádka, která ho probodávala káravým pohledem. Hermiona byla dívka menšího vzrůstu s hnědými, dlouhými vlasy, které vždy vypadaly, jako by právě prolétla roštím.

Ginny Weasleyová postávala v hloučku svých kamarádek z jejího ročníku nedaleko od svého bratra. Společnost dívkám, především Ginny dělal Harryho spolužák Dean Thomas, který ji sem tam líbl do vlasů.

,,To snad – !“ Zavrčel Ronald naštvaně, ale svou myšlenku nedokončil, protože před hlavní bránou se objevila profesorka McGonagallová.

,,Nyní půjdeme do Prasinek. A upozorňuji vás, že nechci vidět žádné kouzelnické bitvy nebo vás čeká školní trest.“ Prohlásila rázně ke studentům, přičemž střelila pohledem po Dracovi a Harrym. ,,Následujte mě.“

Dav studentů se dal konečně do pohybu. Prošli celé pozemky, kolem jezera až konečně došli k bráně, která vedla do Prasinek.

♠♠♠

Harry, Ron, Hermiona a jejich nebelvírští spolužáci seděli u jednoho stolu u Tří košťat a bavili se o všech radostích a strastích v Bradavicích.

,,Slyšeli jste o tom, co se povídá po škole?“ Začal konverzačně Fred Weasley.

,,Ne, povídej, brácho,“ Pobídl ho Ron.

,,Prý se chystají vdavky.“

,,A kdo se má podle tebe vdávat?“

,,Ginny a Dean.“ Fred se pobaveně zakřenil a sledoval různorodé reakce svých kamarádů.

,,Seš blbej! Řekni to ještě jednou a jednu ti nabančím!“

,,Uklidni se!“

Ron s Fredem si vyměnili pár pobouřených a pobavených pohledů a dál si nevěnovali pozornost.

,,Co ty, Seamusi? Máš nějaké drby?“

Seamus Finnigan byl vysoký chlapec s hnědými vlasy a v jeho očích téměř vždy hrály jiskřičky plné života. Až na dnešek. Seamus seděl bezmyšlenkovitě mezi svými spolužáky a byl myšlenkami úplně jinde. Neposlouchal je o čem se baví. Nezajímalo ho to. Jediné, co ho zajímalo byla tulící se k sobě dvojice u jednoho zapadlého stolu v koutu místnosti. Ginny Weasleyová a Dean Thomas. Sledoval, jak si šeptají něžná slůvka, jak se občas políbí či jejich vzájemné škádlení dokud do něj Fred Weasley zprudka nestrčil.

,,Kam vejráš?“

,,Eh..“ Seamus zrozpačitěl. ,,Nikam.“ Usadil svého staršího spolužáka. ,,Tak na co jste se mě to ptali?“

,,Jestli ty nemáš nějaké pravé bradavické drby.“ Mrkl na něj George.

,,Jo..to náhodou mám. Draco Malfoy se zamiloval.“

Další otázky ohledně Malfoyovy lásky se na řadu nedostaly, protože jejich rozvášněnou diskuzi přerušila Ginny s Deanem.

,,Co kdybychom se zašli podívat do Chroptící chýše?“ Navrhl Dean.

,,Myslím, že to není dobrý nápad. Pokud jste si nevšimli, návštěvy toho domu jsou zakázané a nebezpečné.“ Zavrtěla hlavou Hermiona.

,,No tak Hermiono. Vždyť nás nikdo neuvidí.“

,,Kde bereš tu jistotu?“

,,No…“ zaváhal Dean.

,,To jsem si myslela. Užijte si to tam. Já jdu do knihovny. Jdeš se mnou Seamusi?“

Hermiona se odpovědi nedočkala hned. Ani po minutě, ani po dvou minutách, ale po pěti minutách, kdy musela do Seamuse šťouchnout, aby si vyžádala jeho pozornost. ,,Jdeš se mnou do knihovny?“

,,Jo, jasně..“

♠♠♠

Zatímco jejich přátelé se bavili při návštěvě Chroptící chýše, Hermiona a Seamus byli v knihovně, kde společně obývali podlouhlý, obdélníkový stůl.

,,Co se s tebou děje, Seamusi?“ Nevydržela to Hermiona po pár minutách nesnesitelného ticha.

,,Vůbec nic.“

,,Ne? V Prasinkách jsi byl úplně mimo. A to ani nemluvím o tom, jak jsi koukal ke stolu, kde seděla Ginny.“ Knihovnu najednou pohltilo ticho. Hermiona jen překvapeně vyjekla a bleskově si přiložila ruku na ústa. ,,Panebože! Tobě se Ginny líbí!“

,,Cože?“ Uchechtl se Seamus. ,,To fakt ne.“

,,Tak…proč?“ Zeptala se ho jeho spolužačka téměř zklamaně.

,,To ti nemůžu říct.“ Zamumlal.

,,No tak..jsme tu jen my dva. Nikdo jiný se to nedozví.“ Naléhala Hermiona.

,,Dobře, ale víš to jen ty. A jestli to někomu řekneš, nebudu příjemný.“ Seamus se na Hermionu tázavě podíval a rozpovídal se až po chvíli, co mu naznačila svůj slib.

,,Mě…se líbí Dean.“

Sledoval Hermionu, její vykulené oči, výraz překvapení. Co si asi o něm teď myslí? Odvrhne ho? Bude z něj mít srandu?

Hermiona se stále neměla k odpovědi. Knihovnou se opět neslo to nesnesitelné ticho, které tolik nesnášel. Ticho, které během pár minut narušil ironický až posměšný tón hlasu, který mu navždy převrátil život vzhůru nohama.

,,Zajímavé. Co tomu asi řekne Denní věštec, hm?“